Pravidla blogu jsou neúprosná, ale svým způsobem krásná. Autor má být stručný, jde-li to, má využít odkazů a obrázků, aby přiblížil svému čtenáři to, co si přeje a co touží. Budu se je snažit respektovat i v tomto příspěvku, který se věnuje tajemnému místu, jež v mnoha ohledech souvisí s naším Svatým Bartolomějem nad Běšinami. Je jím:

San Bartolomeo all'Isola,

kostel a klášter na ostrůvku v řece Tibeře v Říme. Skrze dva mosty spojuje cenrální Řím v okolí Marcelova divadla s Trastavere. Ten první, Pons Fabricius, spojuje centrální Řím s ostrůvkem, ten druhý pojmenovaný jako Ponte Cestio,pak ostrůvek v Tibeře s územím Trastavere. Ostrůvek byl kdysi věnován bohu Aesculapovi, bohu "lékařství a lékařů."  Byl jakousi pomyslnou lodí v Tibeře, snad dokonce obloženou mramorem. Později, v roce 997-998, zde mladičký císař Ota III nechal vybudovat křesťanský kostel a zasvětil jej svému příteli, možná spíše duchovnímu otci, "našemu" sv. Vojtěchovi. Dodnes tu na San Adalberta di Praga vzpomínají. Ještě později (na sklonku 12.st.) se Římanům podařilo získat ostatky apoštola sv. Bartoloměje (o něm jsem psal již dříve : Svatý Bartoloměj) a kostel nově zasvětili právě tomuto významnému apoštolovi. Přeci jen - apoštol je více než biskup, mučedníci byli oba, že? 

Jak vypadá San Bartolomeo dnes? Odpovím několika obrázky:

Takto vypadá San Bartolomeo a "isola" při ppohledu od břehu Teatro Marcello. Napravo je Pons Fabricius

Přejdeme-li most Pons Fabricius dostaneme se na malé náměstí, kde se nám naskytne následující pohled:

Při pohledu z onoho malého náměstí vidíme průčelí kostela s nápisem, který říká, že zde jsou ostatky sv. Bartoloměje.

Naopak, z druhé strany, od Trastavere, vypadá kostel a ostrůvek takto:

Pozorní čtenáři mého blogu ví, že tato místa kdysi, s největší pravděpodobností,navštívil Karel IV, když se, těsně před korunovací, toulal inkognito po Římě. Známe dokonce datum jeho tajné vycházky,kterou uskutečnil zřejmě v přestrojení - stalo se tak 4.4.1356. Dnes by to tu, samozřejmě, nepoznal. Nicméně tradice je mocná a duchovní tradice zejména. Isola dodnes rezonuje dvěma impulsy, jsou jimi "Bartoloměj a Vojtěch, či latinsky Adalberto."

Opravdu? (zeptáte se). OK. Opravdu!

Hlavní oltář je zasvěcen sv. Bartoloměji a ostatky apoštolovy jsou umístěny ve velkolepém sarkofágu pod mensou:

Nicméně ani Vojtěch není zapomenut. Je mu věnována a zasvěcena krásná kaple na evangelijní straně. Pod oltářem této kaple je malá schránka s jeho ostatky. Ty prý osobně dopravil do Říma císař Ota III z Hnězdna. Co vše se v malé schránce skrývá, netuším. Podstatné je, že tu sv. Vojtěch je. Na oltáři je pak hezká plaketa, kterou věnovali věřící z Hnězdna papeži Janu Pavlu II, ten je poté daroval místnímu kostelu:

Trochu mě mate ta zvláštní abeceda, "kyrilice?", ale prima, je to "autentický výraz víry, beru jej."

Kaple sv. Vojtěcha vypadá takto :

"Trochu" více zblízka takto ( pod oltářem je schránka s Vojtěchovými ostatky) :

Celkový pohled do lodi kostela je krásný, že?   

Zbývá jen odhalit dvě tajemství. To první je uhrančivě historické. Na schodech k presbyteriu "cosi stojí" - starobylá křtitelnice. Zevně je zdobena kamennými reliéfy, ty zobrazují Krista, sv. Bartoloměje, sv. Vojtěcha a císaře Otu III. Podívejme se na dva z nich. Ten první:

nalevo představuje Krista, naopravo sv. Vojtěcha. ten druhý :

.. nalevo zobrazuje sv. Bartoloměje, napravo Krista. Jek že to svatý Vojtěch ( na nejstarším známém zobrazení) vypadal? Takto :

Tajemství druhé tajemstvím ani není. Příspěvek nepíšu z Klatov,ani z Tržku, nýbrž z Říma. Včera jsme místa, o nichž píšu, navštívili. Doporučuji to každému z Vás, kdo miluje českou historii a její souvislosti. Zdaleka nejsme "slabí a malí". Jan Neruda přeci řekl: "dosti těchto řečí." Vidím tu spoustu Poláků, kteří hledají kořeny své víry a civilizace (zamysleme se právě nad tímto slovem!). Vypravme se sem i my! 

Tisíce a tisíce drobných souvislostí nás snadno přesvědčí, "odkud přicházíme a kam jdeme." Nezdá se Vám? Nám ano, takže my jsme tady byli: