Kostel sv. Bartoloměje (dle Hostaše a Vaňka s několika poznámkami)

V roce 1899 vyšel nákladem ARCHAEOLOGICKÉ KOMISSE PŘI ČESKÉ AKADEMII CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ "SOUPIS PAMÁTEK HISTORICKÝCH A UMĚLECKÝCH V POLITICKÉM OKRESU KLATOVSKÉM." (Dílo lze dnes nalézt i na internetu: např. Svatý Bartoloměj v Soupisu ). Autory textu pro soudní okresy klatovský a nýrský byli pánové Ferdinand Vaněk a Karel Hostaš. Díky nim máme k dispozici základní "heslo" historické a kunsthistorické i pro kostel sv. Bartoloměje nad Běšinami :

KOSTEL SV. BARTOLOMĚJE,

"původně farní v osadě, z níž zbyly 3 chalupy na nedalekém vrchu, připomíná se r. 1370 při Podolí, obci pod vrchem ležící. Na žádost osadníků a z vůle biskupa Budějovického r. 1788 opuštěn a fundus instruktus přenesen do zámeckého kostela v Běšinech, kterýž odtud stal se farním; starý kostel ponechán svému osudu, později svévolně pobořen.

Zdivo zříceniny je z lámané žuly, s tesanými kvádry v nárožích a v obložení oken. Půdorys orientované stavby vykazuje v západním průčelí kvadratickou věž, 5 m ve světlosti, s mohutnými oporami nárožními, které přistavěny byly r. 1767; v přízemí kobka s valeným klenutím. Loď chrámová, plochá, tvoří obdélník 10.90 m dlouhý, 8.40 m šir. osvětlený z každé strany dvěma okny; uprostřed jižní strany vchod s lomeným obloukem a šikmou, nad ním žulová deska čtvercová, ovroubená facetovanými čtyřcípými hvězdicemi, uprostřed vyhloubený kříž rovnoramenný ve dvojitém kruhu.

Půdorys kostela Sv. Bartoloměje - Soupis památek 1899

Kněžiště 6.90 m dlouhé 5.40 m široké, as o 2 m lodi nižší, bez opěráků, skládá se z čtverečného travée a chorového závěru vytvořeného pěti stranami pravidelného osmiúhelníka s třemi úzkými okny gotickými ve východních stranách. Obložení triumfalního oblouku vylámáno, nad ním příkrý štít až do vrcholu zachovaný, poukazuje na původní krov. Hladké, hranolové konsoly s náběhy žeber profilu zachovaly se v presbyteriu.

K severní straně přiléhá čtvercová sakristie s valeným klenutím, později přistavěná. Před hlavním vchodem žulová, okrouhlá křtitelnice, jejíž spodek je zasypán kamením a zemí." (citoval jsem Ferdinanda Vaňka a Karla Hostaše).

Dovolím si nabídnout několik stručných poznámek k danému tématu:

1) Kostel je (víceméně) orientovaný dle osy Východ/Západ. Kněžiště směřuje k východu, mohutná věž, o níž pánové Hostaš a Vaněk referují, naopak k západu. Výše uvedený půdorys je v zásadě zachován, zdaleka však ne hmota zdiva, kterou pánové ve své době ještě viděli a popisují. Moje nejranější vzpomínka na kostel je z konce 60. let 20. st (to zní zvláštně, že?) - tedy z roku 1968/1969. Tehdy ještě bylo dochované určitě jedno okno v presbyteriu (kněžišti), možná dvě ... To (či ta) zničili vojáci z vojenské základny, která byla v roce 1979 a 1980 vybudována na Zboudovce (732 m nad mořem). Jak nahlížíme "půdorys" kostela dnes?

Odpověď dává tato fotografie - při focení stojím v ruinách věže, jež se zhroutila údajně o Velikonocích 1883 (?). Napravo jsou zbytky ostění vchodu, hned vedle, ale mimo půdorys kostela je křtitelnice.

Kobka (či krypta) byla v minulosti "vykopána". Zda-li tu neznámý kopáč něco nalezl, netuším. Z vyprávění svého dědy však vím, kdo byl "jedním z kopáčů". Dnes už je to ale "vlastně jedno." I "kopáč" už leží na hřbitově - v Chlistově.

2) Křtitelnice je fascinujícím artefaktem. Bezpochyby ji viděly oči mnoha a mnoha (generací) mých předků. Myslím si, že je tu od "nepaměti" a že tudíž pamatuje i ty, o jejichž životě se nám nedochovaly žádné záznamy ani zprávy - prostě nic! Přesto byli a žili a svýma rukama, nohama, životy a osudy se "dotkli" kamenného kalicha, který byl jejich (a tím i naším) křestním pramenem. Je úžasné, že tu dodnes křtitelnice stojí, dokonce i "poznamenána" turistickou značkou.

Pánové Vaněk a Hostaš v roce 1899 píší, že křtitelnice stojí před hlavním vchodem ... ty tři krásné, mohutné kameny, která tvoří kraj stěny za křtitelnicí, musí být součástí hlavního vchodu do kostela, na jeho jižní straně.


3) Asi nejkrásnější je dnes pohled z "jihovýchodu". Skrze zhroucené zdivo presbyteria je vidět do interiéru kostela. Dodnes se tu dochovala konzole triumfálního oblouku a  (podle mě a opravte mě, pokud se mýlím, prosím), úžasné pastoforium/sanktuárium/tabernákulum ( několik názvů pro tu samou věc?)  nebo-li eucharistický svatostánek, který je umístěn na evangelijní straně presbyteria - tedy tam, kde má správně být. Do tohoto výklenku směl umisťovat a z něj vyjímat věci, teoreticky,  jen kněz. Jaké věci? To ponechám zvídavosti laskavého čtenáře a časem se k tomuto tématu vrátím.

4) Pohled do kostela skrze sakristii je pohledem severním. Sakristie není původním článkem kostela, byla dostavěna, jak připomínají pánové Hostaš a Vaněk. 

5) Časem zřejmě "zmizí", nepostará-li se současný majitel kostela (tj. obec Běšiny), tento zajímavý "kousek" bývalé stavby: zahrnuje část kostelní lodi, nejstarší části kostela, a část mohutné západní věže. Návštěvníky je tento pohled často opomíjen, přesto je velmi zajímavý, ba dokonce přezajímavý, nezdá se Vám?

6) Poznámka poslední /prozatím/ a šestá ... Skutečně výjimečné na této /skoro se chce říci rustikální/ stavbě je použitý materiál, kameny. Mineralogii nerozumím, přesto se mně velmi líbí barevnost, členitost a určitá překvapující různorodost kamenů, které byly použity na stavbu :

Jižní stěna kostela - interiér

Jižní stěna - vstup do krypty ? Zvenku?

Co to je za kamen?

Dnes je kostel Sv. Bartoloměje ruinou, pustým místem. Přesto se dochovaly předměty, které pamatují jeho "slávu" - prvním je žulový náhrobník, který je dnes "přilepen" na venkovní stěnu kostela Navštívení Panny Marie v Běšinech:

Postava zobrazuje Annu Margerithu Stocklin, která zemřela v roce 1595 a kdysi byla pohřbena na Sv. Bartoloměji.

Druhým "předmětem" je, jak pánové Vaněk a Hostaš píšou, možná trochu překvapivě, hlavní (barokní) oltář současného běšinského kostela. Původně byl oltář pořízen právě pro kostel Sv. Bartolomějě (v roce 1747), posléze byl v roce 1797 přenesen do Běšin. Na oltáři je obraz, zřejmě mylně připisovaný Karlu Škrétovi, Navštívení Panny Marie Alžbětou. V běšinském kostele "skončilo" zřejmě více prvků z interiéru kostela na Sv. Bartoloměji. 

Třetím předmětem, který pánové Hostaš a Vaněk zmiňují, je zvon z roku 1579, který nese na boku renesanční nápis : " LÉTA 1579 PO SHORZENI KOSTELA SWATEHO BARTOLOMEJE, UROZENY PAN GYNDRYCH BIESSYN A NA BIESSINECH, LETA TOHO HEJTMAN KRAGE PLZENSKEHO, DAL GEST TENTO ZWON SLITII A UDELATI SWIEM NAKLADEM KE CTII A CHWALE BOZII, KOSTELU A K ZADUSSY SWATEHO BARTOLOMIEGIE ODE MNE GEST SLYT MARTINA GINDROWIC MIESTYENINA KLATOWSKEHO."  

Zdá se mi, že "pro dnešek" už bylo slov dost. Ani zdaleka jsem však nevyčerpal téma. Závěrem mi dovolte nabídnout Vám krátký dokument "Toulavé kamery", kde spolu s Martinem Křížem "propagujeme" : Svatý Bartoloměj a Běšiny