Byl Karel IV na Svatém Bartoloměji u Běšin?

Provokativní a spekulativní otázka, nezdá se Vám?

I mně by před časem připadala jen jako pokus nějakého tabloidu zvýšit svůj "náklad" případně jako žert, který má "přitáhnout" pozornost k určitému místu. V našem případě ke Sv. Bartoloměji nad Běšinami. Ale pak … !

Asi před dvěma lety jsem si ve svém oblíbeném knihkupectví Luxor koupil knihu, zdaleka ne první a určitě ne poslední. Její jméno zní slibně "MAGISTERIUM KARLŠTEJNA" s podtitulem "Malířství, alchymie, mystika a hermetismus u dvora Karla IV." Napsala ji paní Rosa de Sar, vlastním jménem Hana Blochová, kunsthistorička, doktorka přírodních věd. V databázi knih se o paní Blochové dočtete: Rosa de Sar/ Hana Blochová, že je "českou publicistkou, autorkou knih o historických záhadách a počátcích křesťanství."

Zkusil jsem tehdy svoji oblíbenou metodu "přečíst si dvě stránky a dle kritéria líbí/nelíbí, zaujalo/nezaujalo" jsem se rozhodl knihu koupit. Ten "kousek", který jsem v knihkupectví přečetl, se mi prostě líbil. Letos o Vánocích jsem se do knížky konečně začetl … leccos bych paní doktorce vytkl, zdaleka nejen to že "spekuluje" a "nedokládá proč a jak." Určitě by měla přemýšlet o tom,jak formuluje a jak těžké je někdy pochopit, co vlastně míní … pokud to ovšem není "záměr."

Nicméně! Na straně 120 jsem našel dvě fotografie, první zobrazuje "ruiny" kostela sv. Bartoloměje nad Běšinami a na druhé je "náhrobek neznámé významné šlechtičny z rodu Běšínů." Na okolních stránkách se opakovaně hovoří o "Bartoloměji!" Vy, co čtete můj blog, víte, že "šlechtična není neznámá...," přesto :

Co o "Bartoloměji" paní doktorka píše?

1) Nejprve na straně 119 tvrdí, že v době Karla IV byl kult sv. Vojtěcha provázán s kultem sv. Bartoloměje. Zřejmě to pramení z toho, že v té době byly ostatky sv. Bartoloměje převezeny z Asie do Říma a byly uloženy v kostele původně zasvěceném sv. Vojtěchovi! ( to je pravda, jak se dočtete i na české wikipedii: San Bartolomeo all Isola). Hana Blochová připomíná i to, že Karel IV ustanovil kostel zasvěcený sv. Bartoloměji ve Frankfurtu nad Mohanem za novou korunovační katedrálu římských císařů (?, neověřoval jsem).

2) K tradici sv. Bartoloměje se v Čechách hlásili Ronovci,jejichž nejvýznamnějším představitelem byl v době Jana Lucemburského Jindřich z Lipé, milenec královny-vdovy ( dokonce dvojnásobné : po Václavu II a Rudoldu I Habsburském) Elišky Rejčky. Protože už na straně 118 paní Hana tvrdí, že "po ženské linii byly potomky Slavníkovců Vítkovci" ( k Slavníkovcům patřil i sv. Vojtěch, jak jistě víte), nevylučuje paní doktorka, že Ronovci a Vítkovci byli spřízněni. Proč ne?

3) .. a tak Karel IV umně propojil kult svatovojtěšský se svatobartolomějským a protože se svatobartolomějským kultem bývá někdy spojováno i poustevnictví, jsme rázem na "poušti u sv. Bartoloměje nad Běšinami u Klatov."

4) Na straně 121 se píše: "Zmíním se zde však ještě o kostele sv. Bartoloměje nad Běšinami u Klatov v majetku rodu Běšínů, zčásti baronů a zčásti rytířů, kteří zastávali za Přemyslovců i vyšší funkce a v 15.století působili i jako purkrabí na hradě ve Velhraticích. Jejich rodová hrobka se nalézala právě v tomto kostele a obvyklá jména jejich dcer bývala Alžběta a Anns, jež se objevovala ve 14.století hlavně u královského dvora. …. O kostele sv. Bartolomějě v majetku Běšínů existuje zmínka z roku 1370, kdy byl za faráře Václava spojen s osadou zvanou Poušť, což zde souviselo s poustevnickou tradí sv. Jana Křtitele, v jehož okruhu apoštol Bartoloměj též působil..."

5) Na straně 124 pak Hana Blochová nechává vybuchnout "bombu", píše : ".. ještě bych se krátce zmínila o karmické konstelaci, jež se spustila právě v ruinách kostela sv. Bartoloměje nad Běšinami, díky níž se ukázalo, že jedno z prvních tajných setkání následníka trůnu s některými českými šlechtici po vstupu do země se mohlo odehrát právě na bezpečném území rodu Běšínů."

6) Paní doktorka pak už pokračuje zcela v pohádkovém duchu (anebo ve stylu filmů Braveheart/Statečné srdce nebo Král mimo zákon/Outlaw king - jakkoliv jim nevěříme jako historickým výpovědím, jsou krásné, že?): " Nebylo ani tak důležité místo setkání, nýbrž nazření možného průběhu schůzky Karla IV se spřízněnými příbuznými, kteří mu zřejmě předali poselství od jeho matky královny Elišky, jež zemřela již tři roky před jeho návratem domů. Setkání se asi účastnili páni z Boru a Velhartic, u nichž vyrůstal Eliščin levoboček Jan, nevlastní mladší bratr Karla IV, a před tím i jeho levobočná sestra Alžběta, jež tou dobou působila již jako řádová sestra ve Svatojiřském klášteře v Praze. Karel se v této karmické konstelaci projevoval velmi obezřetně až nedůvěřivě, avšak předání matčina daru a její poslední vůle ho nakonec přesvědčily o čistotě úmyslů jeho hostitelů, pánů z Boru a Velhartic. Z konstelace též vyznívalo, že setkání muselo proběhnout tajně na nějakém odlehlém místě, kde byl kralevic v klidu zasvěcen do plánů jeho matky obnovit grálskou dynastii Přemyslovců … atd."

Rosa de Sar/Hana Blochová tak popisuje odlišný příběh návratu mladičkého Karla ( bylo mu teprve 17let) do Čech, než běžně známe. Jen pro upřesnění - v srpnu 1333 Karel jednal v Meranu (z pověření svého otce krále Jana Lucemburského) s Jindřichem Korutanským o podmínkách a lhůtách splácení věna svého bratra Jana Jindřicha (manžela Jindřichovy dcery). Setkal se tu s českými pány - jmenováni jsou Jan Volek, Petr z Rožmberka, Těma z Koldic, Vilém z Landštejna, Jindřich II z Lipé a Ota z Bergova. Ti jej přesvědčili ( a možná i získali souhlas krále Jana?), aby se vrátil do Čech a ujal se jejich správy. Výzmaný Karlův životopisec Jiří Spěváček ve své knize Karel IV (Praha, nakladatelství Svoboda 1979) píše, že jmenovaní pánové přišli do Merana na Karlův pokyn, že byli vskutku reprezentací českého státu a že i jejich další osudy jsou v dobrém smyslu slova spojeny s Karlem IV, že jim Karel byl vděčný. Tak jako tak 6.10.1333 je Karel ještě v Meranu, aby koncem října překročil české hranice.

Jiří Spěváček si zaslouží být citován: " Bylo by jistě velmi zajímavé dozvědět se alespoň z několika málo zpráv či náznaků o tom, jaké otázky byly tématem prvního bezprostředního styku téměř sedmnáct a půl roku starého Karla, tak mladého a přesto fyzicky a duševně vyspělého a zkušeného muže, s nevlastním strýcem, bratrem a nejbližším přítelem jeho nešťastné matky, vyšehradským proboštem a nejvyšším kancléřem českého království Janem, řečeným Volkem, právě tak jako s ostatními vysokými představiteli českých feudálních velmožů. Vždyť se spatřili poprvé v životě tváří v tvář! Nebudeme jistě daleko od pravdy, řekneme-li, že je mladý, sebevědomý a energický princ překvapil a učinil na ně silný dojem. Po několika dnech se všichni vydali na krátkou návštěvu Karlovy sestry Markéty do Landshutu, sídla jejího manžela vévody Jindřicha Dolnobavorského Staršího. Odtud se v posledním týdnu října 1333 vydal Karel se svým vznešeným doprovodem do Čech."

Podle Jiřího Spěváčka ještě před tím, než vstoupil do Prahy, zastavil se Karel ve Zbraslavi u hrobu své matky Elišky Přemyslovny. Stalo se tak 30.10.1333. Do Zbraslavi mu vstříc přišli zástupci Prahy a mnozí šlechtici. Jeho vstup do Prahy pak byl triumfální. Zdrojem této informace je zbraslavský opat a kronikář Petr Žitavský. Jiří Spěváček, v drobné poznámce pod čarou, říká: "Není bez zajímavosti, že zprávu o návštěvě matčina hrobu nezaznamenal Karel IV. ve své autobiografii a že se o ní nezmínil ani Karlův důvěrník a dvorní kronikář Beneš Krabice z Weitmile."

Sám Karel o svém návratu napsal: " …A tak, když jsme byli přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, aniž koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech... Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu svobodného, který by nebyl zastaven se všemu královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v domech měšťanských jako jiný měšťan. "

Ale vraťme se zpátky ke krásné spekulaci/"konstelaci" Hany Blochové. Pokud byl Karel v říjnu 1333 na tajném setkání s částí české šlechty na Svatém Bartoloměji, musel být okouzlen překrásnou krajinou Pošumaví. Jistě nebyla stejná jako dnes, ale lišila se tolik? Posuďte sami: